Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rocková opera z autorského pera Miloše Bešty, opatřená libretem Jana Petrička, se odehrává na Klatovsku. A jak už zaznělo v recenzi na studiové ztvárnění, v březnu nás v Klatovech čeká i její divadelní premiéra. Více než vhodná chvíle přepadnout duchovního otce projektu, který aktuálně žije KLADIVEM NA PÝCHU dnem i nocí, a položit mu v rychlosti pár otázek.
Kdy vzniknul nápad, zkusit dát dohromady delší kus, než jsou tradiční řadovky ASMODEA s kratší stopáží a kdo ho měl?
Nápad ve mně zrál už od roku 2005, zkusit nějaké rozsáhlejší dílko typu muzikálu. Jen jsem v té době nebyl ještě dostatečně připravený, a tudíž ona myšlenka postupně chladla. Nicméně v roce 2017 to ve mně začalo znovu bublat a padlo definitivní rozhodnutí, že operu zkusím. V rámci představení se nejedná o činohru s písněmi, což by byla forma muzikálu, ale naše představení je rockovou operou.
Dej nám trochu nahlédnout do tvůrčí dílny, jak to šlo celé za sebou? Bylo nejdříve libreto nebo hudba? A téma příběhu bylo jasné hned na začátku nebo se krystalizovalo až v průběhu příprav?
Poprosil jsem klatovského historika pana Rubáše, zda by se nějaký vhodný příběh z Klatovska +- ze středověku nenašel v jeho „sbírce“. A skutečně zanedlouho přišel s pověstí "O jedné pošetilé lásce a jejím tragickém konci", vyprávějící příběh z nedalekých Běšin a Čachrova. Přibližně půl stranu A4 jsme poté s Honzou Petričkem a dalšími rozpracovali do scénáře, který se ještě několikrát pozměnil až do současné podoby. Bylo třeba pověst trochu rozkošatět a přidat dramatické dějové roviny. Poté jsem skládal jednotlivé písně na svahilštinu, přesně dle scénáře, a vkládal do nich potřebnou atmosféru a emoce. A Honza pak napsal slova do připravených linek.
Jakým způsobem jste vybírali jednotlivé zpěváky? Přijali všichni, nebo jste měli i kandidáty, kteří se z jakýchkoliv důvodů rozhodli nezúčastnit?
Vzhledem k tomu, že jsme na malém městě, nebyl výběr zpěváků dělán formou konkurzu, ale víceméně jsem věděl, na koho se obrátit. To byl také hlavní cíl opery. Dát prostor výhradně lidem od nás z Klatov a přilehlého okolí. Nicméně stejně nastaly problémy s obsazením všech rolí. Hlavní postavy jsme měli, natočili i zkušební pilotní song, abychom poslechli souzvuk barvy jejich hlasů, ale další role se přeci jen obsazovaly hůře. Takže máme v opeře obsazené posty i lidmi, kteří třeba nikdy nezpívali na mikrofon, ani nezpívají v žádné kapele. Dá se říci nováčci. A já jsem za ně ve finále moc rád, protože jsou to neoposlouchané nové hlasy, které se tak mohou lidem představit a do místní scény vnáší čerstvý vítr.
Proč jsi žádnou postavu nenazpíval ty sám?
Nechtěl jsem. Mým cílem bylo složit písně pro druhé a mít možnost si celé dílo poslechnout z pozice posluchače a následně shlédnout z pozice diváka. Je moc dobře, že jsem to takhle udělal, protože ostatních starostí s operou je tolik, že bych to nemohl časově a fyzicky všechno obsáhnout. Po natočení CD jsem byl opravdu vyčerpaný a musel si dát na několik měsíců vnitřní pauzu.
Byl od počátku jasný záměr i živého divadelního provedení KLADIVA NA PÝCHU? Jaké byly původní představy ?
Ano, to byl jednoznačně původní model. Vystupovat s operou živě. Předvést alespoň několik představení. To by jinak ani nemělo smysl. CD samo o sobě je pěkná věc, nicméně se nejedná o klasické album, ale až ve spojení s živou prezentací to celé dostane ten správný nádech.
A jak vypadá současnost? Můžeš prozradit, co všechno diváky a posluchače čeká?
Čeká je výrazná scéna, na které jsme pracovali v podstatě čtyři měsíce. Pěkně ušité kostýmy, zpracované stínohry a hlavně dobře odvedená režisérská práce mého kamaráda a bývalého spoluhráče z Asmodea, Jindry Gregory. Víc prozrazovat nechci, přijďte se všichni podívat.
Předpokládám živou kapelu, jakou při svých představeních používá RockOpera Praha. Inspirovali tě něčím při přípravě nebo realizaci?
V tomto je tvůj předpoklad mylný. V nejstarších plánech sice nápad s živou kapelou existoval, ale to po konzultaci s odborníky vzal za své, jelikož bychom nedokázali představení ozvučit a zahrát v odpovídající kvalitě. Rozsah je příliš velký a nelze ho v našich podmínkách realizovat. Jinými slovy, až to uvidíš, pochopíš. RockOpera Praha je pro mě takovým rozšířeným koncertem kapely o 5-6 špičkových hráčích a několika zpěvácích plus komparzistech, ale bez muzikálové kulisové scény. Hraná z převážné většiny představení v jednom domovském prostoru. Dělají to dobře a dělají to po svém. V pořádku. My to máme jinak. Z muzikálu výpravnější scénu, bez živého doprovodu, a s hudbou v rozsahu, který začíná popem a končí metalemí. V písničkové i kompoziční formě je to pak celé zaměřené na široké spektrum lidí. Nejsme vyhraněni striktně jen do metalu nebo rocku. Držíme se spíše muzikálového provedení, bez té vložené činohry.
A jaké jsou plány s KLADIVEM do budoucna? Tenhle rok už jsou avizovaná i další představení, než jen premiéra na domácí scéně v Klatovech. Bude se hrát i v dalších letech?
Rádi bychom v tomto roce odehráli alespoň deset vystoupení. Čtyři hrajeme během úvodních dvou dnů v Klatovech a postupně se rozjedeme dál. Jak jsem nastínil v předchozí odpovědi. My se rozsahem scény nevlezeme jen tak někam. Pro open air je to celkem v pohodě, ale přesto potřebujeme 15 m šířky. Do divadel, sálů a jiných interiérových prostor už je to složitější. Tam je nutná šířka 9 m, hloubka 7 m a výška 5,5 m. Takže tímhle jsme limitováni. Ale chceme hrát nepřetržitě do té doby, dokud bude zájem.
Pojďme k domácí kapele, jak si dnes stojí ASMODEUS? Model svolávané kapely, která pracuje nárazově, se definitivně osvědčil?
Ano. To je pro nás ideální model. Čas od času dostaneme nabídku na vystoupení, domluvíme s pořadatelem podmínky a dobře se připravíme. Někdy je vystoupeních více, někdy méně. Nemáme zapotřebí objíždět republiku za dopravu. To už dávno ne.
Je obecně známo, že plánuješ hodně dopředu, takže na co se tvoji fanoušci mohou těšit v nejbližší době?
Na vystoupení ASMODEA na festivalu Basinfirefest na konci června ve Spáleném Poříčí. Jinak samozřejmě všechny zvu na akce rockové opery, protože bude stát určitě za vidění. Až se přežene první vlna živých představení a já seznám, že mám dostatek energie na novou desku Asmáče, složím ji. V tento okamžik ale nechci striktně plánovat, protože jsem operou zaměstnán až na půdu.
Odbočme úplně od hudby, vím o tobě, že se věnuješ vinařství. Jak jsi k tomuhle koníčku přišel a máš i v tomhle oboru přísné plánování a nějaké ty sny do budoucna?
Já jsem někdy před 15 lety začal jezdit na Moravu s rodinou a především se synem na motýly. On je poměrně dost velkým odborníkem a teplo jihu skýtá rozšířené možnosti ve sběru a studiu teplomilnějších druhů. A tím to celé začalo. Postupně jsem se zamiloval do toho kraje, především Mikulovska, a pojal toto prostředí za své. S tím jde ruku v ruce i pěstování révy vinné, a tak nebylo od věci zakoupit v Mikulově menší zahradu, kde stavím chatu, abychom mohli volně a dle chuti přijíždět a odjíždět. Mám tam asi 170 hlav vína o které pečuji a vysazuji další. Vyrábím si vínko pro sebe a své nejbližší jako vinař-zahrádkář amatér, který se stále rád učí něčemu novému.
Klasicky něco na závěr čtenářům, vzkaz, pozvánka…
Za ASMODEUS i KLADIVO NA PÝCHU vám všem moc děkujeme za váš neutuchající zájem o naši tvorbu. Snad vás nenudíme. Budeme se snažit to nepokazit ani v budoucnosti. Díky.
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.